• Básničky

Chmýří pampelišek

20. července 2011 v 12:00 | Selene
autor: James Libustka
Ze země vstal stonek nový
na něm poupě plné sil
uvnitř další příběh snový
tím příběhem můj život byl

slunce jsem hledal den co den
rád na výsluní jsem se hřál
a i když život můj byl jako sen
já více svitu jsem si přál

můj květ byl plný pylu
má barva měla zářný jas
však s pýchou svou jsem ztrácel sílu
a se sílou jsem ztrácel čas

tak země se točila kolem osy
až stříbro zbarvilo můj květ
já pil poslední doušek rosy
a zaslepen opouštěl svět

to vítr zadul v pápěří
já odletěl do modrých výšek
snad lidé někdy uvěří
v lehkost chmýří pampelišek

Někdy...

25. května 2011 v 15:05 | Zero
Autor: Zero (Betty)

Někdy stačí málo říct,
aby si chtěl něco chít.
Stejnou otázku si pokládáš,
ale odpovědi se nedočkáš.

Někdy jako blázen jsem.
Tak mi ukaž cestu jen.
Potom poznáš, že já jsem
Tvůj provážeč, stínů děs.

Nebylo to moc moudré,
byl to můj problém.
Srdce se mi klepe,
ale za oknem nikdo nejde.

Samota mě ničí!
Celou noc na tebe myslím,
hlava se mi rozkočí.
A srdce mi jen buší.

Někdo si jen myslí,
že spolu nesmíme být...


Ještě jednou

29. prosince 2010 v 14:00 | Selene

Opět jí píšu pár zamilovaných vět,
Ona však ignoruje že je pro mě celý svět.
Nechápu proč jsi mě opustila,
Jen jsi mi řekla žes mě milovala.

Prý sis našla kohosi,
Už mi není pomoci.
V noci nemůžu spát,
Nechci slyšet že jsem jen kamarád.

Chci tě tu mít,chci tě milovat,
Né tě jen na fotce sledovat.
Hlava bolí,srdce pálí,
Čí ruce mi tě sakra vzaly.

Proč seč na tebe dívám s něhou,
Mám být jen kamarád a na minulost zapomenout?

Prosinec

7. prosince 2010 v 14:00 | Selene
Autor: Michaela K.

Prosinec je zima hezká,
když ten snížek na zem pleská.
Mikuláš se brodí v sněhu,
nese pytel a koledu.

Čert se za nim plazí,
že to všechno zkazí.
Mikuláš to nedovolí,
čert dostane zlatou holí.

Ježíšek už z nebe letí,
s nadílkou pro všechny děti.
1.svátek už se blíží,
tátu doma píchá v kříži,
máma neví kudy kam,
jen já nikam nespěchám.

Husa už se v troubě peče,
silvestr se též k nám vleče.
Pak nastane nový rok,
od prosince velký krok.
Jdeme zase do školy, učit se tam litery.

Ty jsi ten

27. září 2010 v 17:00 | Selene
Autor: Magda

Zdroj: ZDE

Ty jsi ten co ho ráda mám,
ty jsi ten co ho nevídám.

Ty jsi ten co mi tak chybí,
ty jsi ten co nemá chyby.

Ty jsi ten který mé srdce tíží, ty jsi ten co nás dva sblíží.

Snad se jednou setkáme
a ruce své si podáme.
pp

Infekce

7. března 2010 v 14:52 | Zero
Autor: Václav Hrabě

Infekce

Spadl jsem ze skály porostlé arnikou
a teď ležím
rozedřenou kůži mám plnou suchého listí
a tebe

Nejhorší případ tetanu v dějinách lékařství
Všechny kapacity nade mnou pokývaly hlavami a odešly
Je to prý skorem zbytečné
Vrchní sestra přináší
pomeranče cigarety a třináct reprodukcí Botticelliho
Posilněte se večer vás budou operovat
Vezmou vám srdce Máte příliš velké srdce
na to abyste s ním mohl žít

Loupu pomeranč a vzpomínám
na Prahu Čvachtavý sníh Rackové Na 7.listopadu
bylo slavnostní osvětlení pamatuješ ?
Moje bílá nemocniční postel se houpe jako tramvaj
do které se opřel vítr

Je to smutné nebo možná směšné
ale asi jim umřu pod nožem
protože jenom ty
máš krev
stejné skupiny jako já

Musim jim říct kde tě najdou
Nelekej se Až pro tebe přijedou
budu ležet mezi lesklými vyvařenými nástroji
a nebudu vědět
že jsi přišla

Vím
že mě nemáš ráda
ale já tě mám
v krvi rozpuštěnou
a bacily tetanu s vůní kouře a arniky a šlágry
tak starými
že je už vůbec nikdo nepamatuje

Je to rok

20. září 2009 v 12:53 | idioti
Autor:Tuhle básničku jsem našla na jednom blogu a ta holčina tam měla autor celkově jako její spolužačka.A ještě se omlouvám nejde mi změnit název básně tak se nedivte, že "Je to rok".
Zdroj:
Tady

Rok

Je to rok,co jsi pryč
Je to rok,co ztratila jsem od štěstí klíč
Je to rok,co jsem bez tebe
Je to rok,co odešla jsi do nebe
Je to rok,co nás někdo oddělil
Je to rok,co na srdce mi bolest posadil
Je to rok,co bez tebe usínám
Je to rok,co každý den proklínám
Je to rok,co bojuji
Je to rok,co všeho lituji
Je to rok,co snažím se žít
Je to rok,co bez tvé lásky se snažím jít

Trest za pýchu

30. srpna 2009 v 23:17 | idioti
Autor:Charles Baudelaire

Zdroj:Tady


Za oněch krásných dob, kdy kvetlo Bohosloví,

žil jistý učenec, jenž přesvědčoval slovy,

a pověst vypráví, že za slavnostní mše,

- když zase promluvil zlým lidem do duše,

když hrozil očistcem a pekelnými tresty,

když přešel na divné a málo známé cesty,

jež vedou do nebe jak zbožné neděle

a na něž vstoupili snad jednom andělé,

- jak člověk ve výši a s poraněnou míchou

prý zvolal unešen svou satanickou pýchou:

"To já jsem způsobil, že kroužíš ve výši.

Však kdybych odhalil tvé ledví, Ježíši,

tvá hanba vyrovná se rozhodně tvé slávě,

a byl bys embryem, jež zrodilo se právě."

Hned nato zešílel svým pyšným odbojem.

Lesk jeho génia se zastřel závojem;

a chaos zaplavil jak černá voda Hádu

ten kdysi živý chrám, jenž býval plný řádu,

ten krásný intelekt, jenž míval velkou moc.

Teď rozhostila se v něm dlouhá a tichá noc

jak v sklepě bez klíče, jenž náhod se ztratil.

Byl jako zvířata a komicky se klátil,

když vyšel do pole jak bludná planeta,

již nerozeznával tvář zimy od léta,

byl hnusný, špinavý jak odhozené tašky,

byl dětem pro posměch, tropily se z něj šašky.

Vzpomínky

9. srpna 2009 v 17:33 | idioti
Autor: Lucík

Zdroj: Tady


Slyším kapky deště jak o střechu bubnují,
jak děti si venku zpívají.
Já stojím uprostřed místnosti
a vzpomínam na trochu radosti.
V myšlenkách vracím se zpět,
o tři měsíce nebo pět.
Nikde žádna radost žádný smích
jen samý smutek a hřích.
Vracím se tedy o šestý měsíc,
ale ani tam není víc.
Tu radost kterou tak hledám,
až v dalším roce vzpomínek mám.
Pociťuju únavu a zavírám oči,
vidím spoustu mých přátel a všechno se točí.
Obrátim stranu jako v knize
a tam začíná první krize
Moje kamarádka mě zradila
a já jí to neodpustila.
Všechno se obrátilo,
jako poklop přiklopilo.
Všichni mě opusitili,
všichni na mě zapomněli,
nikdo na mě nevzpomíná,
jsem opuštěná,
nikoho nezajímám,
do sebe se uzavírám,
nikdo mě nepostrádá ,
jsem sama.
Po rukou mi potůčky krve stékají
a já si to konečně uvědomuji
to nebyli kapky deště
ani zpívající dítě
byli to krůpěje krve padající na parkety
krve rudé a plné samoty
oči se pomalu zavřou
a já vím že už se nikdy neotevřou…

VÍŠ...??

9. srpna 2009 v 15:45 | idioti
Autor : Ladushka Chudárková

Zdroj : Tady


VÍŠ...??

Víš, co je psycho..?

Když slyšíš hlasy a je ticho..!

Víš, co je na životě to kritický..??

Když vysílený seš psychycky..!

Víš, co je to slovo láska..?

Když srdce ti štěstím mlaská...!

Víš, co znamená milovat...?

Když dokážeš opravdu litovat...!

Víš, co znamená slovo kamarád...??

Když jsi tak šíleně blízko, ale prostě nedokážeš milovat...!

Víš, co se stane, až přestanu tě milovat...??

NIC...já vím, že nemá cenu si něco víc namlouvat..!

Víš, co mě teď napadlo..?

Jak by teď naše setkání asi dopadlo..!

Víš, jak krásný ten měsíc byl...??

Víš, jak krásný bylo, když jsi mě políbil....!?

Víš, já v tu chvíli snad nemohla si více přát,

jen chtěla jsem, aby ty jsi moje srdce mohl navždy hřát....!!

Víš, jak krásný bylo, když řekl jsi ,,TAK KRÁSNÝ JE POHLED TVŮJ...''

hned v duchu řekla jsem si, ty budeš na vždy milášek můj..!

Víš, jak boblelo to moc,

když řekl jsi DOST...!

Moje srdce v tu chvíli prosilo o pomoc,

já nedokázala jsem mít, zněčeho jen tak radost....!

Víš, že už 3 měsíce to jsou..??

A víš že moje city neustále bojujou...?!

Víš, že nechci, už v životě jinou LÁSKU...?!

Ale ty, asi potřebuješ k životu nějakou MEGA krásku!

Anděl

2. srpna 2009 v 20:36 | idioti
Autor: Yurisan

Sedím v tmavé mísnosti,
ovládá mě strach,
je mi zima od kosti,
padá na mě prach,

jeho zrnka víří,
všecičko mě zebe,
víčka se mi klíží,
myslím už jen na nebe,

zdá se mi však sen,
vidím vlasy plavé,
ach jo, to je jen-?
stíny dlouhé tmavé,

nevtíravé......

Snoubení nebe a pekla

15. července 2009 v 14:00 | idioti
Autor:William Blake

Zdroj:Tady

Rintrah řve a potřásá svými ohni v obtíženém vzduchu;
mračna hladová se nadýmají nad propastí.
Kdys pokorně a nebezpečnou stezkou
spravedlivý člověk bral se podél
údolí smrti.
Růže jsou sázeny, kdy trny rostou,
a na neúrodném lánu
zpívají včeličky.
Tu nebezpečná stezka byla vysázena,
a řeka a pramen
na každé skále a na každém hrobě,
a na vybledlých kostech
vyrážela rudá hlína;
až zlosyn opustil stezky pohodlí,
by kráčel stezkami nebezpečnými, a zapudil
spravedlivého člověka do neplodných podnebí.
Teď plazící se had se pohybuje
v pokoře mírné,
a spravedlivý člověk zuří v pustinách,
kde lvi se potulují.
Rintrah řve a potřásá svými ohni v obtíženém vzduchu;
mračna hladová se nadýmají nad propastí.

Apokalypsa

15. července 2009 v 0:07 | idioti
Obloha potemní
mraky si šeptají
už se nerozední
blesky si blýskají

Vítr nevane
hrdlička nezpívá
oheň neplane
ospalec nezívá

Voda neplyne
slunce nesvítí
tón se neline
čas se neřítí

Hvězdy tmavnou
tužka nekreslí
ptáci táhnou
všichni jsou pokleslí

Muzika nehraje
hadi se svlékají
vlajka nevlaje
nemocní hekají

Stavby se boří
věže se kácí
plaší se oři
plamen se ztrácí

Mrtvola nehnije
potok neteče
vlkodlak nevyje
zachraň se člověče!

Bohužel zas nevim kdo je autor kdo by věděl napiště do komentářů předem zas děkujem.Zdroj zde.

Černý anděl

15. července 2009 v 0:05 | idioti
Autor: Awe Satanas

Zdroj:Tady

Ač trápení sužuje mne
v noci, i ve dne,
ač kroužíš nade mnou
černočernou tmou,
statečně čelím ti...

Čelím Tvým ohněm naplněným očím,
Tvým černým křídlům, co se kolem mne točí,
tvým sevřeným rukám v pěst,
vyprávějíc s černou růží zvěst
mojí duši těžší leda o bolest...

I sesíláš ty na duši mou
kletbu noci, s níž smrtelníci mřou
a s nimi i jejich naděje?
Cožpak budeš již na věčnost sladkých snů mých zlodějem?

Byť okusím tu trpkou chuť osudu,
pokusím se být někým jiným,
i když vím, že jím nebudu...

Psychopatova tvorba

14. července 2009 v 23:30 | idioti
V očích tvých už život zhasl,

na rtech tvých ti úsměv klesl,

dech tvůj už se zastavil.

Zůstaň tady! Jen pár chvil!

Barva tvé kůže už je bílá.

Tvé rudé rty už zmodraly.

Proč jen sis víc nevěřila.

Zlé duše tě teď dostaly!

Rudé skvrny na sněhu dlouhou cestu tvoří.

Po té cestě můžeš dojít až k samotnému moři.

To moře rudou barvu má, kdo koupe se v něm neumírá.
Bohužel zas nevim kdo je autor kdo by věděl tak napište do komentářů a jinak zdroj zde.

Odpuštění

17. května 2009 v 21:30 | idioti
Tak tahle je opravdu nádherná...

Autor: TeRrKa.81


Odpuštění, není to, co vždycky vyhraje.
Není to, jak Máchův Máj, který dobyl svět.
Není to, jak hledat jehlu v kupce sena.
Není to, ani slza, která stéká po tvé tváři,
ani stopa v kalendáři.
Není to, ani břeh, u kterého černá růže vadne,
není to směr, po kterém vždy, tak každý prahne.

Je to strašný cit, který v sobě máš a proto teď asi hodně naříkáš?
Ptáš se proč, proč jsou věci které nemůžeš ovlivnit?
Proč, se nedá čas zastavit?
Proč, se stane vždycky to co nechceš a nejmíň potřebuješ?
Proč, se trápíš kvůli zradě?

Řekni si, co se ještě KURVA stane??
Co uděláš?
Vezmeš si žiletku a podřežeš si žíly? Pomůže ti to?
Vezmeš si život a čeho docílíš? Budou se trápit druzí?
Ne, nebudou proč se taky trápit, kvůli jedné trosce,
trosce, která neví, už jak žít?
Která si den ode dne něco šlehne, aby nemohla žít
Pomůže jí to? Nepomůže, utrápí se ve vlastním žalu
a utopí se v slzách? Nebo půjde po krajnici, kde jí srazí auto?
Sakra, proč je tak strašně těžký někomu odpustit?
Budeš si klást otázku: "Budu ti v
ěřit, ale neuděláš to zas?"

Samota

17. května 2009 v 21:27 | idioti
Autor: TeRrKa.81

Sama samotná, skládám si báseň,
jak celoživotní bázeň,
s rosou na kolejích
a s citem na srdci,
že den jednou skončí
a lidé na sebe budou hodní,
budou se milovat a ctít,
budou se obdivovat a budou se ta to bít,
láska je velká,
tlukot srdce větší,
jako čas, který se každou sekundou mění,
jako ta rosa na kolejích,
kapka klesla na hruď,
neboj se, jsou to slzy štěstí,
které tě dovedou,
tam, kde chceš být
a budeš konečně šťastný?

My? Ty? Já?

17. května 2009 v 21:24 | idioti
Autor: TeRrKa.81

Věčné zklamání a touha po odpuštění,
věčná samota a hra na přežití.
Kapka vášně,
zklamané tváře,
stesk na líci dech je mrazící
Noc se blíží já plesám, oči se zaplňují jiskřivými plamínky.
Hvězdy svítí, měsíc bledne,
vzpomínáš na mě v noci i ve dne?
Podvod, zášť a pomluvy, slova hrající však matou.
Stesk, smutek, trápení nemají bolest žádnou.
Úcta, nenávist a strach,
jaký boj však přijde pak.??
Už, nevíš kudy kam, tvá duše ztrácí tvář, za doprovodu
temnoty a za zvuku bas,
omotá tě a pomine tvůj hlas.
Až, noty ztratí se a ty s nimi přestaneš mít smysl žít.
Co je to vlastně pojem ty a já?
My, to si může říct šťastný člověk, ale ten který se trápí si můžeš říct jedině já..
Brzy je však, pád byl otřesný, hra se nezdařila, tak přestaňte mě otravovat..
Vždyť to tolik bolí,
ale o to nikdo nestojí.
Tak proč, proč mi odcházejí ty, které nejvíc potřebuji.
Sem jako otrok s duší utrápenou, jako kapka rosy, která po čase zmizí
Jako slunce, které za mraky nesvítí.
Já pomalu, ale jistě odcházím..
Ale žiji dál..
i když mám ustaranou tvář,
pořád jsem tu a budu zas.

ON & ONA

14. dubna 2009 v 21:13 | idioti
Bohužel nevim kdo je autor asi tahle slečna bella-ragazza když tak tady je zdroj.

ON nenáviděl a ONA milovala.

ON odcházel a ONA zůstala.

ON měl úsměv na rtech a ONA oči plné slz.

ON říkal, že nikdy víc a ONA ještě jednou.

ON přicházel a ONA nečekala.

ON psal a ONA nečetla.

ON přestal nenávidět a ONA milovat.

ON toužil po ní a ONA zemřela.....
 
 

Reklama